historie města Bohušovice nad Ohří - SDH Bohušovice nad Ohří

Předmluva ( z kroniky)

Přítomná stať o Bohušovicích jest výňatkem z dějepisného náčrtu celé krajiny litoměřické, jenž sestaven je na základě dějin Lipprtových a dějin Palackého za pomoci listin strahovské knihovny a originálů starých letopisů v  arcibiskupském archivu v Olomouci.
Dále podali vítané příspěvky: c.k. archeolog p. Hraše, školní inspektor v Novém Městě nad Metují – pak důstojný pán D. Metyš, farář v Bohušovicích – pan František Plicka, pokladník záložny víně a konečně pan J.K. Stárek, klerik řádu premonstrátu na Strahově.

Pro řídké a k tomu ještě suché zprávy dějepisné o Bohušovicích nebylo možno nějaké souvislejší a důkladnější vylíčení osudův Bohušovic sestaviti, staré dějiny bohušovické zůstanou, jak se zdá již navždy kusými, neboť v strahovském, břevnovském i olomouckém sotva co nového ještě se najde. Rovněž pochybno je, aby v Bohušovicích samých starší zápisy se našly – neboť byla zdejší obec ve třicetileté válce téměř celá vypálena.
Nejnovější dějiny Bohušovic 19. století sestaveny na základě výroků starých pamětníkův (Krumpolce, domkaře – M. Lízla, košíkáře a domkaře) a jednak na základě výroků rolníka V. Krále a z výpisů z protokolů, při kteréžto práci ochotně napomáhali: pan Václav Vostrovský, starosta  a pan František Škobis, obecní tajemník a člen obecního výboru.

Psáno na den Mistra Jana Husi.
V Bohušovicích, dne 6.července 1890
Stehlíček František (v.r.)

Krajina dolního Poohří, v níž leží i naše osada, byla mnoho a mnoho set let před dobou, kdy první dějepisná zmínka o naší krajině se činí, osídlena národy nejstaršími.

Žírný kraj náš pod rozkošným Středohořím sám lákal, aby v té době do vlasti naší deroucí se národové své proudy zde zastavili. Tak učinili též kmenové slovanští, kteří údolím labským postupovali.
Zřejmé důkazy časového olidnění našeho kraje podávají hroby z tých dob, jež u nás i v blízkém okolí odkryty byly. Tak nalezeny pod Hazmburkem a na Hradišti u Třebenic kamenné zbraně, rozličné náčiní, prastaré valy a pod. Z tohož lze souditi, že i v dobách keltických Bójů naše okolí liduprázdné nebylo.
Více světla padá na dějiny dolního Poohří v dobách, kdy slovanští předkové naší vlast olidňovali.

První písemná zmínka o nejbližším okolí našem činí se v základní listině kláštera břevnovského – v zápisu tam mluví se již tehdá – v 10.století - o vesnicích v župě Lutomiriců, jejichžto obyvatelé českému knížeti jistými službami  a povinnostmi vázáni byli. Nejstarší dějepisec český, Kosmas, připomíná v 9. století Lutomirice, kteří krajinu v sousedství Lučanů, Lemuzů, Děčanů, Pšovanů a Čechů osedli.

Bohušovice dle rozdělení žup patřily k župě litoměřické. Středem župy té byl hrad litoměřický, kterýž asi v místech nynějšího pahorku kapitulního v Litoměřicích stával.
Obyvatelstvo Bohušovic náleželo původem svým ke kmeni Litoměřicův. Každá vesnice, dědina založena byla původně jedinou rodinou, kteráž nejen sebe, ale i osadu jménem svého otce, stařešiny nazvala.
Tak obdržely Bohušovice své jméno od hlavy české rodiny „Bohuše“, kterýž se svými v této úrodné, řekou svlažované rovině se usadil. Celá rodina slula po otci „Bohušovice“ – a říkalo se tudiž: šlo se k Bohušovicům, viděli Bohušovice, stáli za Bohušovici ( a nikoliv za Bohušovicemi). Později přešlo pojmenování to na osadu a slula „Bohušovice“. Téhož původu jsou: Bohuslavice od Bohuslava, Dobroměřice od Dobromíra, Litoměřice od Lutomíra, Zubrnice od Zubrna  atd.
Správný název naší osady je tedy: "Bohušovice", jenž lid zkracuje v Boušovice – neboť „h“ mezi dvěma samohláskami vypouští. Z české zkratky Bohušovice utvořili Němci Baušovic.
Kdy Bohušovice určitě založeny byly nemožno říci, ale tolik je jisto, že třeba klásti vznik jejich, jako všech osad rodových ve množném čísle na „ice“ zakončených, do nejprvnější doby české kolonizace – tudíž hned do časů, kdy Čechové do vlasti naší přišedše, ji osazovati se jali – což odpovídá as VI. – VIII. století po Kr.

Konec citace.               

Úryvky ze starých pamětí města Bohušovic n. O.

Dle kroniky obecní, spisu Kaněrova „Farní osada sv. Vojtěcha v Počáplích“, výpisků z listin uložených v archívu doksanském, dodaných p. Ant. Jandou z Budyně, a jiných pramenů sestavil FRANTIŠEK NOVÁK.

Osada bohušovická jmenovala se původně „Busovice“ později „Bušovice“ a rozkládala se na sever a východ od pahorku zvaného „Citomín“, na němž dnes nalézá se nádraží, cukrovar a pivovar.

Nalézajíc se pod „Stráňkou“, byla chráněna před západními, z části i před severními větry, lesem nad nízkou  strání se rozkládajícím. Číslování domů jest dosud prastarého původu a lze dle něho souditi, jak usedlosti a domky znenáhla tu vznikaly. Řeka Ohře vinula se tehdy kolem vsi a led převážen byl na druhý břeh pramicí v místech, kde stojí nyní domek Pilnajův čísl. p. 49. Později byl zřízen převoz prámem v místě nynějšího můstku. Při stavení p. Vostrovského lze viděti dosud staré zbytky zdí bývalého mlýna, který vznikl dle všech známek teprve ve druhé polovici 14. století.
Obyvatelstvo naše náleželo ku kmeni Lutomíriců. Celý kmen tvořil župu, jejímž středem byly nynější Litoměřice. Župní hrad stával na pahorku, kde dnes nalézá se biskupství.
Jako všechny kmeny přistěhovavších se Slovanů do Čech, byli i Lutomírici náboženstvím pohané. Bušovici nebo „Bogušovici“, kterýžto název vyskýtá se po prvé v zprávě vydané Soběslavem r. 1131. a uložené v biskupství olomouckém, uctívali své bohy nejspíše „Na modle“, kteréž pojmenování zachovalo se tu až na naše časy. Své mrtvé pohřbívali asi na Citomíně, kde nalezeny četné, méně i velice cenné popelnice při stavbě dráhy a cukrovaru.

Že již před příchodem Lutomírců byli zde obyvatelé, tomu nasvědčuje meč nalezený při kopání základů domu, jehož majitelem dnes jest p. Třebický. Nález ten uložen jest v muzeu zemském a nese nápis „Meč Boušovský“.
Nejstarší zmínka v dějinách o našem okolí děje se r. 993, kdy Boleslav II. klášteru břevnoskému věnovány byly Hrdly. Listina z r. 1057 uvádí poprvé jméno „Buscovice“ a jiný letopis jmenuje vlastníkem pozemků v Bohušovicích jakéhos „Bruno“, od jehož syna Blekona (také Blehy) koupil opat Wolfram r. 1180 pro klášter doksanský tu část Bohušovic, kteráž dříve náležela Brunonu.
           

Smlouvou ze dne 8. listopadu 1339 dostal darem probošt v Doksanech Teodor od litoměřického měšťana Goclína druhou polovinu jakéhos dvora v Bohušovicích s podmínkou, ponechá-li mu probošt užívati první polovinu tohoto dvoru, kterouž předchůdce probošta Teodora Šimon koupil dědičně od Petra, bratra Goclínova, za roční plat 7 praž. gr. Z listin na Strahově uložených dovídáme se zase, že dvůr v Bohušovicích zdědil klášter doksanský o 21 let později, tudíž r. 1360, po panu Vaňkovi z Vinařic. Jak tomu vskutku bylo a kde stával zmíněný dvůr v Bohušovicích, nedalo se zjistit. Snad „dvorem“ míněna nějaká větší živnost.
R. 1384 dostaly se Bohušovice podle kroniky obecní na krátký čas prebendou kapitole litoměřické. Snad právě to bylo příčinou, že klášter doksanský, uživ svého práva patronátního, založil v obci chrám sv. Prokopa r. 1384. Že i fara od drahných let zde stávala, to prokazuje smlouva z 1410 mezi konventem doksanským a farářem bohušovickým Ctiborem ve při o půl lánu polí, která ležela u starých Německých Kopist. Kronika farní jmenuje prvním farářem v Bohušocicích P. Valentina teprve r. 1591 a poznamenává, že před ním obstarávali zde bohoslužbu kněží sem docházející neb koňmo dojíždějící.
Války husitské přestály Bohušovice dosti šťastně a to as proto, že podle všech známek přijalo obyvatelstvo zdejší současně s Litoměřicemi na krátký čas kališnictví.
R. 1460 dostaly se Bohušovice s první brňanskou zástavou od Zikmunda za 600 kop českých grošů Vilému z pánu na Kamýku, od něhož zástavu tuto převzali bratři Kaplířové ze Sulevic, páni na Košťálově a Skalce. Tito r. 1551 donuceni byli soudní cestou vydati Bohušovice i Brňany – ovšem za plnou náhradu – opět klášteru doksanskému. Té doby náleželo klášteru tomu v Bohušovicích 13 usedlostí a 1 domkáře. Dávka, kterou nuceni byli odváděti, činila v penězích úhrnem 35 kop 5 gr. míš. a v naturáliích 46 slepic. Vedle toho při placení roků svatohavelských odváděli ještě za 20 povinných hus po 4 groších, celkem tedy 1 kopu a 20 grošů, o křížových dnech vejce, na Štědrý den 12 t. zv. „čestných slepic“, houšku a bílý chléb v ceně 6 grošů.

K panství hrdelskému dle urbáře, který sepsati dal opat Diviš r. 1406 (přepis z 1553), náleželo kromě mlýna, z něhož platilo se o sv. Jiří a sv. Havle po 5 a pl gr., 10 usedlostí. Jejich držitelé odváděli vedle dávky peněžité ročně 60 kur.
Velice mnoho utrpěla krajina, zdejší válkou třicetiletou. Roku 1631 vtrhli v náš kraj Sasíci, který dobyvše Litoměřic, vydrancovali – někde i spálili – okolní vesnice. Jimi vypleněny byly i Bohušovice se svým chrámem. V r. 1634 vtrhli sem zase Švédové, kteří naši osadu vypálili, chrám i zvony zničili, faru rozmetali a faráře Marka Arnolda Clarina zvyhnali. Týž anebo podobný osud stihl i obce okolní. Obyvatelstvo buď hlady mřelo, aneb bylo postříleno – pokud neuteklo a se neskrylo – zběsilou soldateskou. Litoměřicům zůstalo ve všech vesnicích, které jim náležely, všeho všudy 13 sedláků a několik zchudlých domkářů. V letech 1638 a 1639 pod Bannerem a r. 1643 pod Torstensohnen a dostavili se Švédové opět do Litoměřic, zničivše vše, co ještě spáleno a rozbouráno nebylo.

Naše obec byla opět stavěna a počátek učiněn chrámem, který počal se tu zřizovati hned po odchodu Torstensohnově r. 1644. Ovšem, zdá se, že chrám ten zřízen byl jen zatímně, poněvadž podle znění pozdějších listin byl nynější kostel postavěn proboštem Josefem Mikou a bohoslužbě odevzdán teprve r. 1718. Také válka sedmiletá krutě zasáhla zdejší osadu. Prušáci vyplenili tu mimo jiné i chrám, nezůstavivše věm ani jediného kalicha, monstrance, ba ani obrazů a mešních rouch. Když r. 1780 počala se stavěti pevnost Terezínská, hromadil se lid, pracující na vybudování pevnosti,  v okolních obcích. V době té dle zdejší obecní kroniky byla postavena také nynější budova farní, která prý původně sloužila za obydlí neb kanceláře pro inženýry.

Poněvadž posavadní fara zdejší nebyla již způsobilou k bývání, bydlili zdejší faráři od r. 1783 v Brňanech v domě (nynějším zámečku), jejž postavil jmenovaný již probošt Josef Mika r. 1729, a to až do doby, kdy stavení po inženýrech bylo koupeno a pro faru upraveno.
Škola v Bohušovicích byla zřízena r. 1693, ale možná, že tu bývala již dříve a že původně obstarávali vyučování kněží sami. R. 1767 připomíná se tu kantor Norbert Laube, po něm Jan Václav Volf. Po smrti tohoto r. 1792 zastával Volf, syn dříve již uvedeného Volfa. Potom postupně tu působili od r. 1825 Jiljí Živec, od r. 1847 Václav Husák a konečně Karel Stárek, za něhož vystavěna byla nynější budova školní.
Rychtáři bývali v Bohušovicích dle obecní kroniky vlastně dva: jeden pro poddané kláštera břevnovského, druhý pro poddané doksanské. Již roku 1558 uvádí se jakýs Jakub Hájek z čís. 43. jako rychtář strany doksanské. Dále jmenuje se rychtář r. 1750 Pavel Laube, r. 1757 Isidor Drázda (snad Brázda) z čís. 3. a konečně r. 1847 Josef Mach z čís. 27. Tento byl posledním rychtářem. Na straně hrdelské jmenují se Háni, Průša, Kratochvíl a poslední Moucha. Po vydání instituce byl prvním voleným starostou Burda z čís. 42. Za něho ukončena stavba dráhy, po níž počalo se jezditi r. 1850. Při zdejším nádraží zřízena byla pošta a restaurace. Zároveň s drahou  stavěla se silnice od nádraží k Terezínu a k Litoměřicům. R. 1861 zvolen byl starostou Jan Tůma, po něm postupně Václav Mach, Josef Laube, Josef Najmr, Václav Vostrovský, Josef Koula, Karel Točina a konečně JUDr. Třebický. R. 1828 protrhla rozvodněná Ohře své dosavadní řečiště v „Schořově“, což mělo za následek zničení mlýna, který býval majetkem panství hrdelského a prodejem Václavu Růžičkovi r. 1775 přešel do vlastnictví samostatných mlynářů. Poněvadž se erár obával, aby za dalších povodní nebyly protrženy také pevnostní podkopy, nařídil, aby zátočiny řeky té byly prokopány a tok vody byl zpřímen. Následkem tohoto průkopu bylo nutno přeložiti přívoz v Bohušovicíh v místo nynější.
V letech 1845 a 1862 byly zde veliké povodně, které způsobily mnoho škod.
R. 1848 vyhořela celá jižní část Bohušovic. Požárem bylo sežehnuto 7 usedlostí a 8 domků. Na pahorku Citomíně vystavěl stát r. 1866 citadelu, z níž stříleno bylo směrem k Něm. Kopistům proti objevivším se Prusům.
R. 1870 vystavěn zde byl cukrovar. Prvním jeho ředitelem byl Bílý. R. 1893 utvořeno syndikátní družstvo, kteréž převedlo akcie cukrovaru z dosavadního kapitalistických držitelů do rukou rolnictva. Tím stal se dosavadní valnou většinou německý závod převahou českým. V čele syndikátního družstva stáli starosta Josef Koula a nájemce velkostatku hrdelského Václav Strejcovský, jichž přičiněním vystavěn také pivovar a záhy potom i mlékárna.
Radnice dostavena r. 1890 a odevzdána svému účelu.
Působením vodního družstva r. 1891 zde založeného počaly se prováděti na řece Ohři první regulační práce r. 1907.
Jak rychlý byl vzrůst města Bohušovic, viděti z toho, že ještě r. 1833 bylo v obci toliko 62 čísel a 348 obyvatelů, kdežto při posledním sčítání lidu r. 1910 napočteny byly již 194 domy a 1771 obyvatelův.
O povýšení obce zdejší na město bylo již za starosty Josefa Kouly úsilovně pracováno, avšak pro odpor Němců litoměřických za bývalé vlády rakouské nedošlo k tomu, teprve vládou československé republiky splněny byly dávné tužby naše.